Příznaky fašismu

Dr. Lawrence Britt, politolog, zabývající se studiem fašistických režimů Hitlera, Mussoliniho, Franka, Suharta a Pinočeta, došel k závěru, že všechny totalitní režimy mají 14 společných znaků, které tvoří charakteristiku fašismu.

1. Silný a trvalý nacionalismus – fašistické režimy stále využívají nacionalistická hesla, slogany, symboly, písně a tak dále. Prapory se objevují všude, stejně jako symboly vlajky na oděvu a na veřejných místech.

2. Pohrdání základními lidskými právy – ze strachu z nepřítele a pod záminkou zajištění bezpečnosti fašistické režimy ujišťují, že se lidská práva mohou ignorovat v některých případech kvůli „potřebě“. Lid nutí „přemýšlet jinak“, nebo dokonce schvalovat bití, vraždy, dlouhodobé zadržování zatčených bez soudu a podobně.

3. Označení nepřítele / obětního beránka – národ se ve fašistických režimech spojuje v patriotických hnutích v boji proti obecnému nebezpečí nebo nepříteli: rasovým, náboženským nebo národnostním menšinám, liberálům, komunistům, socialistům, teroristům atd.

4. Přednostní postavení armády – i když je v zemi mnoho vážných vnitřních problémů, dostává armáda nesrovnatelně více prostředků ze státního rozpočtu, než jiná odvětví. Vnitřní problémy tak zůstávají neřešené. Propaganda navozuje pozitivní obraz vojáků a vojenské služby.

5. Silný sexismus – ve fašistických režimech dominují muži. Tradiční genderové role jsou tvrdě upevňované. Panuje silný odpor k potratům a homosexualismu.

6. Kontrola hromadných sdělovacích prostředků – sdělovací prostředky kontroluje přímo režim, nebo jsou vládou ovládané nepřímo pomocí spřízněných novinářů, případně vedením redakcí. Silně rozšířená je cenzura – převážně ve válečné době.

7. Maniakální posedlost národní bezpečností – strach je zneužíván jako motivační instrument režimu pro nátlak na lid

8. Provázání náboženství a vlády – vlády fašistických zemí zneužívají náboženství jako instrument k řízení veřejného mínění. Náboženskou rétoriku a terminologii používají vládní lídři i v případě, kdy se hlavní principy náboženství diametrálně liší od činů nebo politiky vlády.

9. Ochrana korporační moci – průmyslová a obchodní aristokracie (oligarchie) je ve fašistických státech často jedinou silou, která dosazuje lídry k vládě a tím vytváří vzájemně výhodné obchodní vztahy s vlastní elitou.

10. Oslabení moci pracujících – vzhledem k tomu, že jedinou reálnou hrozbou pro fašistické vlády je pracující lid, jsou to právě dělníci a pracující, kteří jsou různě utlačováni. Tento útlak je zpravidla skrytý, neboť pracující lid vždy musí mít iluzi, že právě on si zvolil vládu. Útlak je tak nejčastěji realizován pomocí ovládnutí odborových svazů, či jejich rozpuštěním.

11. Opovrhování intelektuály a umělci  - fašistické státy podněcují nebo alespoň mlčky přehlížejí otevřenou nenávist k vysokému vzdělání a k intelektuálům. Ti jsou často pronásledováni nebo zatýkáni. Svoboda seberealizace v umění je vystavena otevřeným útokům. Stát často odmítá finančně podporovat umění.

12. Posedlost zločinností a tresty – ve fašistických režimech jsou policii dány prakticky neomezené pravomoci. Lidé v některých případech jménem patriotismu přehlížejí policejní násilí a porušování občanských práv. Často je tvořena národní policie (milice) s neomezenou mocí.

13. Divoké kmotrovství a korupce  - fašistické režimy téměř vždy řídí klany přátel a partnerů, které se navzájem dosazují na řídící pozice a využívají vládu a úřady pro ochranu členů svého klanu před zodpovědností. Vládní lídři si často přisvojují nebo přímo rozkrádají státní zdroje a majetek.

14. Podvodné volby – volby se ve fašistických státech často mění ve frašku. Nezřídka je vedena pomlouvačná kampaň (nebo dokonce vraždy) proti kandidátům opozice. Režim manipuluje výsledky voleb pomocí počtu voličů, hranic volebních okrsků a hromadných sdělovacích prostředků. Také je k falšování voleb často využíván soudní systém.